Webassembly je nástroj, který umožňuje spouštět nativní kód přímo v prohlížeči. Zdrojáky pro tento kód lze napsat v jazycích, které podporuje LLVM, obvykle to bývá C/C++ a pro vývoj se používá Emscripten. Je to dost komplexní nástroj, který umí všechno možné a v podstatě nevyžaduje žádné hluboké znalosti o tom jak to chodí uvnitř. Používám to, ale vadí mi, že i pro velmi jednoduché věci to vygeneruje spoustu balastu ve kterém se nevyznám, protože nejsem úplně odborník na web a javascript. Už dlouho se zabývám programováním jednočipů bez externích knihoven (čisté bare-metal programování) a v poslední době se osvědčuje jako nástroj clang. Do LLVM přibylo něco jako binutils, takže ve své podstatě nic jiného není potřeba. A protože LLVM má jako cílovou platformu též webassembly, lze to použít i zde. A obejdeme se zcela bez Emscripten, stejně je to jen obal na clang/LLVM.
Celkem není problém volat z javascriptu kód napsaný v C/C++, ostatně k tomu je to určeno, jak to slepit dohromady se dá na webu najít, není to složité, jen je nutné pochopit jak fungují pohledy do paměti, protože C-čkový ukazatel je v javascriptu jen celé číslo, které určuje ofset od bodu WebAssembly.memory.buffer. Tyhle pohledy se vytváří v javascriptu jako Uint8Array (nebo jiný ie. Uint32Array podle typu ukazatele v C/C++) a voláním funkce ve webassembly se mohou změnit (třeba jen alokací paměti uvnitř). Lidi, kteří se tím zabývají se s tím moc nemažou, exportují obvykle vše (wasm-ld parametr --export-all). Ale potřeba je jen něco - dá se najít, že exportované funkce se dají deklarovat pomocí __attribute__((used, export_name("func_name"))), přičemž func_name je vidět z javascriptu.
Tím jsem se pomalu dostal k podstatě věci - občas je nutné volat z C/C++ kódu javascriptové funkce. To je poněkud problematické, emscripten na to nabízí hned několik metod, ale všechny jsou komplikované. Přitom to jde úplně jednoduše - v C/C++ javascriptovou funkci deklarujeme pomocí __attribute__((import_name("func_name"))) a v javascriptu jí přidáme do importObject. Tuhle informaci na webu nenajdete, alespoň ne snadno. Buď je to nová fičůrka, nebo to lidi nepoužívají a nebo je to v emscripten zahrabané tak hluboko, že už se to nedá vyhrabat. Sice to při linkování vyhodí chybu, pochopitelně tyto externí funkce nejsou definovány, ale dá se to vypnout parametrem wasm-ld --allow-undefined. Zde použitá matoda je o něco pokročilejší. Symboly definované v javascriptu dáme do souboru (zde symbols.txt) a místo --allow-undefined použijeme parametr --allow-undefined-file=symbols.txt. Pokud se pak objeví nějaké další nedefinované symboly, což se u většího projektu snadno stane, linker o tom dá vědět.
Všechny knihovní funkce pro výpis na konzoli jako je printf(), puts() vedou na něco jako void printout (const char * ptr, const int len); a to právě musí být nějak ošetřeno javascriptem. Zde už by měla být poměrně korektně dodělána základní knihovna pro debug pomocí printf(). Funkce malloc() používá pro sbrk() memory.grow(), pokud máme málo paměti. Pro tento test se používá javascript AudioContext, hraje pomocí createBufferSource(), což vyžaduje poměrně dost paměti. Sice nechápu jak to funguje, čekal bych, že po přehrání buferu to vygeneruje nějakou událost, která tomu řekne o další data, ale zřejmě je to tak vysokoúrovňové, že je to celé úplně jinak. Zdrojáky jsou zde.